NEMI!

Nemi. Malé městečko v oblasti Castelli Romani nedaleko známějšího Castel Gandolfa, letní papežské rezidence, kam snad papež František sympaticky nevyrazil ani jednou. U tamějšího jezera mají verbisté (řeholníci ze Společnosti Božího Slova) velké duchovní centrum "Centro Ad Gentes". To se na měsíc stane naším domovem. Před vchodem nás vítali další spolubratři ze všech koutů světa. Bratrská objetí a radost ze shledání hned navodily opravdu oblátského rodinného ducha. Jsem doma!

Dny před odletem byly intenzivní. Když člověk odjíždí na tak dlouhou dobu, měl by dopředu zařídit spoustu věcí, ale jakmile mě spolubratr Günther "vyhodil" dneska v šest ráno před pražským letištěm, v hlavě se to automaticky přehodilo. Pomohla mi k tomu i podlaha letištní haly před velkou tabulí s odlety. Šlape se tam po dvou polokoulích se světadíly. Jedu se setkat s celým světem! A jen za pár hodin se tak opravdu stalo. 

Marně jsem na římském letišti ve Fiumicinu u meetingpointu vyhlížel domluvenou ceduli "OMI". Logisticky je přece jen obtížné zvládnout tak velkou akci. Ale nebyl jsem sám. Už zase nás zachránil kříž, tentokrát ten oblátský na krku. Stáli jsme proti sobě a věděli, že patříme do jedné rodiny. Slawek z Hongkongu čekal na ceduli "OMI" už hodinu. Kvůli válce na Ukrajině oblétal Rusko z jihu až do Helsinek a pak se po přestupu vracel do Říma. Sotva jsme probrali základní informace o současné situaci církve v Číně, přiletěli Američané: Louis, provinciál USA, Harley, delegát za americké bratry, Luc, provinciál frankofonní Kanady (Notre-Dame-du-Cap) a Kenneth, provinciál anglofonní Kanady (Lacombe) a spolu s nimi Rémi, kanadský delegát. Mezitím se objevil i řidič s očekávanou cedulí. Po cestě k autu nás dohonil ještě Joseph ze Senegalu, kterého jsem viděl naposledy v Římě před 12 lety.

Začali jsme tedy dobře. Navíc na svátek mého oblíbeného církevního otce sv. Jana Zlatoústého! Tak nám, Pane, dávej moudrost svého Ducha, jako jsi dal tomuto geniálnímu učiteli církve, zastánci chudých a svědkovi tvé milosrdné lásky.